Kapitola druhб
Sklo, kterй zmizelo
Ode dne, kdy se Dursleyovi probudili a naљli na prahu pшede dveшmi svйho synovce, uplynulo bezmбla deset let, Zobн ulice se vљak skoro vщbec nezmмnila. Paprsky vychбzejнcнho slunce ozбшily tytйћ upravenй pшedzahrбdky a na domovnнch dveшнch u Dursleyovэch se v nich zaleskla mosaznб инslice иtyшi; pak pronikly i do obэvacнho pokoje, kde to vypadalo tйmмш stejnм jako tenkrбt veиer, kdy se pan Dursley dнval v televizi na onu osudnou zprбvu o sovбch. Jedinм fotografie na krbu ukazovaly, kolik иasu mezitнm opravdu uplynulo. Pшed deseti lety tam byly desнtky snнmkщ nмиeho, co vypadalo jako velikэ rщћovэ plбћovэ mни, na kterэ nмkdo nasadil pletenй иepiиky s bambulkou v nejrщznмjљнch barvбch – jenћe Dudley Dursley uћ nebyl malй dнtм, a fotografie teп ukazovaly svмtlovlasйho hromotluka, jak jede na svйm prvnнm kole, sedн o pouti na kolotoиi a hraje s otcem poинtaиovou hru, a jak ho matka objнmб a lнbб. V celй mнstnosti se nenaљla jedinб znбmka, ћe by v domм ћil jeљtм nмjakэ jinэ chlapec.
Harry Potter tam nicmйnм stбle byl; v tu chvнli jeљtм spal, nemмl vљak uћ spбt dlouho. Teta Petunie totiћ byla vzhщru a jejн jeиivэ hlas byl prvnн zvuk, kterэ se po rбnu rozlehl domem.
„Vstбvat! Vstбvat! Hajdy z postele!“
Harry sebou trhl a probudil se. Teta znovu zabuљila na dveшe.
„Vylez!“ vшнskla. Harry ji slyљel, jak jde do kuchynм a stavн na sporбk pбnev. Pшevrбtil se na zбda a jeљtм zkusil vybavit si sen, kterэ se mu pшed chvнlн zdбl. Byl to hezkэ sen a byla v nмm motorka, kterб lйtala. Mмl podivnэ pocit, ћe stejnэ sen se mu zdбl uћ nмkdy dшнv.
Teta znovu stбla za dveшmi.
„Uћ jsi vstal?“ nalйhala.
„Skoro,“ шekl Harry.
„Tak sebou pohni, chci, abys mi dal pozor na slaninu. A neopovaћ se ji pшipбlit! Na Dudleyho narozeniny musн bэt vљecko jaksepatшн.“
Harry jen zastйnal.
„Co jsi шнkal?“ vyљtмkla na nмj teta pшes dveшe.
„Nic, vщbec nic.“
Dudleyho narozeniny – jak jenom na nм mohl zapomenout? Harry pomalu vylezl z postele a zaиal hledat ponoћky. Pod postelн nмjakй naљel, z jednй vyklepal pavouka a natбhl si je. Na pavouky byl zvyklэ, ponмvadћ v pшнstмnku pod schody jich bylo plno, a prбvм tam spбval.
Kdyћ uћ byl obleиenэ, seљel pшedsнnн dolщ do kuchynм. Stщl mбlem nebylo vidмt, tolik na nмm leћelo dбrkщ k Dudleyho narozeninбm. Vypadalo to, ћe Dudley dostal ten novэ poинtaи, kterэ chtмl, nemluvм o druhйm televizoru a zбvodnнm kole. Proи vlastnм chtмl zбvodnн kolo, byla pro Harryho zбhada, ponмvadћ Dudley byl tlustэ jako beиka a tмlesnб cviиenн nenбvidмl – pokud k nim ovљem nepatшilo, ћe do nмkoho mohl buљit pмstmi. Dudleyho oblнbenэm cviиnэm pytlem byl Harry, иasto se mu ho ovљem nepodaшilo chytit. Harry na to nevypadal, ale umмl utнkat velice rychle.
Moћnб s tнm mмlo co dмlat to, ћe ћil v tmavйm pшнstмnku, avљak na svщj vмk byl i tak poшбd malэ a hubenэ. A vypadal jeљtм menљн a hubenмjљн, neћ byl doopravdy, ponмvadћ nikdy nenosil nic jinйho neћ odloћenй љatstvo po Dudleym, a ten byl snad иtyшikrбt silnмjљн neћ on. Harry byl hubenэ v obliиeji, mмl vyиnмlб kolena, иernй vlasy a zбшivм zelenй oиi. Nosil kulatй brэle, kterй drћela pohromadм jen spousta izolepy – tolikrбt uћ od Dudleyho dostal pмstн do nosu.
Jedinй, co se Harrymu na jeho vlastnнm obliиeji zamlouvalo, byla velice tenkб jizva na иele, kterб svэm tvarem pшipomнnala blesk. Pokud se pamatoval, mмl ji odjakћiva, a prvnн otбzku, na kterou si vщbec dokбzal vzpomenout, poloћil tetм Petunii, kdyћ se jн zeptal, jak k tй jizvм pшiљel.
„Pшi tй havбrii, kdy zahynuli tvoji rodiиe,“ шekla mu tenkrбt. „A nech si ty hloupй otбzky.“
Nech si ty hloupй otбzky – to byla prvnн zбsada, pokud s Dursleyovэmi chtмl vychбzet v klidu.
Strэc Vernon pшiљel do kuchynм ve chvнli, kdy Harry obracel slaninu.
„Bмћ se uиesat!“ utrhl se na nмj mнsto rannнho pozdravu.
Asi tak jednou tэdnм se strэc Vernon podнval pшes noviny a vykшikl, ћe Harry potшebuje ostшнhat. Harry se nejspнљ dбval stшнhat иastмji neћ vљichni ostatnн chlapci z jeho tшнdy dohromady, ale nic se tнm nezmмnilo, ponмvadћ vlasy mu prostм rostly po celй hlavм jak divй.
Harry uћ smaћil vejce, kdyћ do kuchynм pшiљel i Dudley s matkou. Dudley se velice podobal strэci Vernonovi. Mмl tuиnэ rщћovэ obliиej, skoro ћбdnэ krk, malб, vodovб modrб oиka a hustй svмtlй vlasy, hladce ulнznutй na tupй, sбdelnatй hlavм. Teta Petunie иasto шнkala, ћe Dudley vypadб jako andмlниek – Harry zase иasto tvrdil, ћe Dudley vypadб jako иunнk s parukou.
Harry pшinesl na stщl talншe s vejci a se slaninou, coћ nebylo nic snadnйho, tak mбlo na nмm bylo mнsta. Dudley si mezitнm pшepoинtбval dбrky a pak se mu protбhl obliиej.
„Tшicet љest,“ шekl a podнval se na matku a na otce. „To je o dva mнт neћ loni.“
„Drahouљku, ty jsi ale nepoинtal dбrek od tetiиky Marge; vidнљ, tady pod tнm velikэm, co mбљ od maminky a od tatнnka.“
„Dobrб, tak je jich tшicet sedm,“ шekl Dudley a celэ zrudl v obliиeji.
Harry vytuљil, ћe jeho bratrбnek je na nejlepљн cestм k poшбdnйmu zбchvatu vzteku, a tak zaиal hltat svou slaninu, jak nejrychleji umмl – to pro pшнpad, ћe by Dudley pшevrhl stщl.
Teta Petunie zшejmм takй vycнtila nebezpeин, ponмvadћ spмљnм шekla: „A jeљtм ti koupнme dva dalљн dбrky, aћ dnes pojedeme do mмsta. Co na to шнkбљ, zlato? Jeљtм dva dбrky. Bude to v poшбdku?“
Dudley o tom chvilku pшemэљlel; vypadalo to, ћe ho to stojн znaиnou nбmahu. Nakonec шekl pomalu: „Takћe jich budu mнt tшicet… tшicet…“
„Tшicet devмt, drahouљku,“ шekla teta Petunie.
„Mhm,“ Dudley se ztмћka posadil a popadl nejbliћљн balниek. „Pak je to v poшбdku.“
Strэc Vernon se spokojenм uchechtl.
„Nбљ malэ dareba chce dostat, co mu patшн, zrovna tak jako jeho otec. Jsi paљбk, Dudley, a prohrбbl mu rukou vlasy.
V tu chvнli zazvonil telefon a teta Petunie ho љla zvednout; Harry a strэc Vernon se zatнm dнvali, jak Dudley vybaluje zбvodnн kolo, filmovou kameru, letadlo s dбlkovэm ovlбdбnнm, љestnбct novэch poинtaиovэch her a video. Prбvм strhбval papнr ze zlatэch nбramkovэch hodinek, kdyћ se teta Petunie vrбtila od telefonu celб rozиilenб a ustaranб.
„Љpatnб zprбva, Vernone,“ oznбmila. „Panн Figgovб si zlomila nohu. Nemщћe si ho –“ pohodila hlavou smмrem k Harrymu – „na dneљek vzнt.“
Dudleymu samэm zdмљenнm poklesla brada, zato Harrymu poskoиilo srdce. Kaћdэ rok jezdili rodiиe na Dudleyho narozeniny se svэm synбиkem a s nмkterэm jeho kamarбdem do mмsta, do zбbavnнch parkщ, jнdelen s hamburgry nebo do kina; a kaћdэ rok nechбvali Harryho u panн Figgovй, potшeљtмnй starй dбmy, kterб bydlela o dvм ulice dбl. Harry to tam nenбvidмl. Po celйm domм to pбchlo zelнm a panн Figgovб ho nutila, aby si prohlйdl fotografie vљech koиek, kterй kdy v ћivotм mмla.
„Co teп?“ шekla teta Petunie a vztekle zahlнћela na Harryho, jako by si to snad vymyslel on. Harry vмdмl, ћe by mu mмlo bэt lнto, jestli si panн Figgovб zlomila nohu; nebylo to vљak nijak snadnй, kdyћ si pшipustil, ћe uplyne celэ rok, neћ se zas bude muset dнvat na Mindu, Bмlunku, pana Tlapku a Chocholku.
„Mohli bychom zavolat Marge,“ navrhl strэc Vernon.
„Nemluv hlouposti, Vernone, vнљ, ћe toho kluka nemщћe vystбt.“
Dursleyovi takhle o Harrym mluvili иasto, jako kdyby tam vщbec nebyl – nebo spнљ jako kdyby to bylo nмco odpornйho, co jim nerozumн ani slovo, asi jako nмjakэ slimбk.
„A co ta – jak ona se jmenuje, ta tvoje pшнtelkynм – Yvonne?“
„Ta je na dovolenй na Mallorce,“ odsekla teta Petunie.
„Mohli byste mм prostм nechat tady,“ navrhl Harry s nenadбlou nadмjн (aspoт jednou by se mohl v televizi dнvat, naи by chtмl, a moћnб si i vyzkouљet Dudleyho poинtaи).
Teta Petunie se zatvбшila, jako by prбvм spolkla citron.
„A aћ se vrбtнme, najнt dщm v troskбch?“ zavrиela.
„Jб bych ho pшece do povмtшн nevyhodil,“ ohradil se Harry, ale neposlouchali ho.
„Tшeba bychom ho mohli vzнt s sebou,“ шekla teta Petunie pomalu, „a nechat ho v autм pшed zoo.“
„To auto je novй, nemщћe v nмm zщstat sedмt sбm.“
Dudley se nahlas rozbreиel. Vlastnм neplakal doopravdy a bylo to uћ kolik let, co doopravdy plakal, vмdмl vљak, ћe kdyћ zkшivн tvбш a zaиne fтukat, matka pro nмho udмlб vљecko, co mu na oинch uvidн.
„Ty mщj Dudlouљku, neplaи, maminka pшece nedovolн, aby ti pokazili narozeniny,“ vykшikla a sevшela ho v nбruин.
„Jб… jб nechci… aby… aby jel s nбmi!“ vшнskal Dudley mezi pшedstнranэmi hlasitэmi vzlyky. „Kdyћ on vћdycky vљecko pokazн!“ A љkvнrou mezi matиinэmi paћemi vrhl na Harryho oљklivэ pohled.
Prбvм v tu chvнli zazvonil zvonek – „Mщj ty boћe, uћ jsou tady!“ vykшikla teta Petunie zoufale – a za okamћik veљel dovnitш Piers Polkiss, Dudleyho nejlepљн kamarбd, se svou matkou. Piers byl vychrtlэ chlapec s krysн tvбшн. Obvykle to byl on, kdo jinэm drћel ruce za zбdy, zatнmco je Dudley tloukl. Dudley okamћitм pшestal dмlat, ћe plбиe.
Pщl hodiny nato Harry, aи jeљtм poшбd nemohl uvмшit svйmu љtмstн, sedмl s Piersem a s Dudleym na zadnнch sedadlech auta pana Dursleyho a poprvй v ћivotм se jel podнvat do zoo. Jeho teta a strэc nedokбzali vymyslet nic jinйho, co s nнm udмlat, ale jeљtм neћ vyjeli, vzal si strэc Vernon Harryho stranou.
„Varuju tм,“ prohlбsil, tuиnou brunбtnou tvбш aћ tмsnм u Harryho obliиeje, „varuju tм pшedem, kluku opovaћ se nмco vyvйst, rozumнљ, cokoliv – a nechбme tм v tom pшнstмnku aћ do Vбnoc!“
„Jб nic nevyvedu,“ ujiљќoval Harry, „namouduљi…“
Jenћe strэc Vernon mu nevмшil. Nikdy mu nikdo nevмшil.
Problйm byl v tom, ћe kolem Harryho se иasto dмly podivnй vмci, a bylo zbyteиnй Dursleyovэm vyklбdat, ћe on za to nemщћe.
Jednou uћ toho teta Petunie mмla dost, kdyћ Harry pшiљel od holiиe a vypadal, jako kdyby tam vщbec nebyl, vzala kuchyтskй nщћky a ostшнhala ho tak nakrбtko, ћe mмl hlavu mбlem holou aћ na иupшinu nad иelem, kterou mu nechala, „aby zakryla tu straљnou jizvu“. Dudley se pшi pohledu na nмj vбlel smнchy a Harry proћil bezesnou noc, kdyћ si pшedstavoval pшнљtн den ve љkole, kde se mu uћ tak posmнvali pro jeho pytlovitй obleиenн a brэle slepenй izolepou. Kdyћ se vљak pшнљtнho rбna probudil, zjistil, ћe mб vlasy pшesnм takovй jako pшedtнm, neћ mu je teta Petunie ostшнhala. Dostal za to tэden domбcнho vмzenн v pшнstмnku, i kdyћ se pokouљel vysvмtlovat, ћe si neumн vysvмtlit, jak mu vlasy tak rychle narostly.
Jindy zas teta Petunie zkouљela navlйknout ho do hnusnйho starйho svetru po Dudleym (hnмdйho s oranћovэmi bambulkami). Инm vнc se snaћila pшetбhnout mu ho pшes hlavu, tнm se svetr zdбl menљн, aћ nakonec by snad mohl bэt leda nмjakйmu maтбskovi, urиitм vљak nebyl dost velkэ Harrymu. Teta Petunie nakonec doљla k nбzoru, ћe se svetr musel srazit pшi pranн, a Harryho k jeho obrovskй ъlevм ani nepotrestala.
Na druhй stranм se octl opravdu v poшбdnй bryndм tenkrбt, kdyћ ho naљli na stшeљe љkolnн kuchynм. Dudleyho banda ho honila jako obvykle, kdyћ Harry ke svйmu vlastnнmu pшekvapenн – stejnм jako k pшekvapenн vљech ostatnнch – zиistajasna sedмl na komнnм. Dursleyovi dostali od шeditelky velice pobouшenэ dopis, v kterйm si na Harryho stмћovala, ћe leze po љkolnнch budovбch. Jedinй, oи se pokouљel (jak kшiиel na strэce Vernona pшes zamиenй dveшe pшнstмnku), pшitom bylo skoиit za velkй nбdoby na odpadky venku pшed kuchyтskэmi dveшmi. Harry si myslel, ћe ho pшi skoku nejspнљ strhl vнtr.
Dnes se vљak urиitм nic zlйho nepшihodн. Stбlo to i za to, ћe jede s Dudleym a s Piersem, pokud strбvн den nмkde jinde neћ ve љkole, v pшнstмnku nebo v obэvacнm pokoji panн Figgovй, kde to pбchlo zelнm.
Strэc Vernon шнdil auto a pшitom si stмћoval tetм Petunii. Rбd si stмћoval na vљecko moћnй: lidй v prбci, Harry, mмstskб rada, Harry, banka a Harry – to byla jen nмkterб z jeho oblнbenэch tйmat. Dnes rбno to byly motorky.
„…jezdн s tнm jako љнlenci, chuligбni jedni,“ rozинlil se, kdyћ je jedna pшedjela.
„Mnм se o jednй motorce zdбlo,“ шekl Harry, jak si na to nбhle vzpomnмl. „Lйtala ve vzduchu.“
Strэc Vernon div ћe nevrazil do auta pшed sebou. Otoиil se na sedadle dozadu, tvбш rudou jako obrovskб иervenб шepa s knнrem, a zaшval na Harryho: „MOTORKY NELЙTAJН!“
Dudley a Piers se zahihтali.
„Jб vнm, ћe ne,“ шekl Harry. „Tohle byl jenom sen.“
Bэval by vљak radмji, kdyby vщbec nic neшekl. Pokud Dursleyovi nмco nesnбљeli jeљtм vнc neћ jeho zvмdavй otбzky, pak to byly jeho шeиi o tom, ћe si nмco poинnб jinak, neћ by mмlo, a neseљlo na tom, jestli to bylo ve snu nebo tшeba v kreslenйm seriбlu – nejspнљ si mysleli, ћe by ho to mohlo pшivйst na nebezpeиnй nбpady.
Byla krбsnб sluneиnб sobota a zoologickб zahrada se hemћila rodinami s dмtmi. U vchodu Dursleyovi koupili Dudleymu a Piersovi velkou иokolбdovou zmrzlinu a potom, jelikoћ usmнvajнcн se panн v maringotce se Harryho zeptala, co chce, neћ ho staиili odtбhnout pryи, koupili i jemu lacinй citronovй lнzбtko. Ani to nebylo љpatnй, pomyslel si Harry a lнzal ho, zatнmco pozorovali gorilu, kterб se љkrбbala na hlavм a nбpadnм se podobala Dudleymu aћ na to, ћe nebyla svмtlovlasб.
Pro Harryho to bylo za dlouhou dobu nejhezин rбno. Z opatrnosti se drћel trochu stranou od Dursleyovэch, aby se Dudley a Piers, kterй kolem poledne uћ zvншata zaинnala nudit, neuchэlili ke svй oblнbenй zбbavм a nezaиali ho mlбtit. Naobмdvali se v mнstnн restauraci, a kdyћ Dudley dostal zбchvat vzteku, ponмvadћ opeиenб klobбsa, kterou mu pшinesli, nebyla dost velkб, koupil mu strэc Vernon jinou, a Harry smмl dojнst tu prvnн.
Pozdмji si samozшejmм шнkal, ћe mмl tuљit, ћe je to vљecko pшнliљ krбsnй, neћ aby to vydrћelo.
Po obмdм zamншili do pavilonu plazщ. Bylo tam chladno a tma a vљude po stмnбch zбшila sklenмnб terбria. Za skly se po kusech dшeva a po kamenн plazili a lezli nejrщznмjљн hadi a jeљtмrky. Dudley a Piers chtмli vidмt velkй jedovatй kobry a tlustй krajty, schopnй rozmaиkat dospмlйho иlovмka. Dudley okamћitм objevil nejvмtљнho hada v celйm pavilonu. Mohl by se dvakrбt ovinout kolem auta strэce Vernona a zmaиkat ho, ћe by se veљlo do popelnice – v tu chvнli se vљak nezdбlo, ћe by nмco takovйho chtмl provйst. Po pravdм totiћ tvrdм spal.
Dudley tam stбl s nosem pшimбиknutэm na sklo a upшenм zнral na lesklй hnмdй smyиky.
„Udмlej nмco, aќ se pohne,“ zakтoural na otce. Strэc Vernon zaќukal na sklo, ale had se nehnul ani troљku.
„Jeљtм jednou,“ poruиil Dudley. Strэc Vernon pohotovм zaklepal prsty na sklo, ale had klimbal dбl.
„To je nuda,“ reptal Dudley a zamншil pryи.
Harry se postavil pшed terбrium a pozornм se na hada zahledмl. Nijak by ho nepшekvapilo, kdyby had sбm umшel nudou – nemмl kolem sebe nikoho jinйho neћ hloupй lidi, kteшн od rбna do veиera bubnovali prsty na sklo, aby ho vyburcovali. Bylo to jeљtм horљн neћ spбvat v pшнstмnku, kam nepшiљel nikdo jinэ neћ teta Petunie, kterб buљila do dveшн, aby vбs probudila, a Harry pшinejmenљнm smмl chodit po celйm domм.
Had nбhle otevшel svй korбlovй oиi. Pomalu, velice pomalu zvedal hlavu, aћ mмl oиi stejnм vysoko jako Harry.
Pak zamrkal.
Harry vytшeљtil oиi. Potom se spмљnм rozhlйdl, jestli ho nмkdo pozoruje, zjistil vљak, ћe ne. Podнval se na hada a zamrkal takй.
Had pohodil hlavou smмrem ke strэci Vernonovi a k Dudleymu a pak obrбtil oиi ke stropu. Podнval se na Harryho pohledem, kterэ шнkal docela jasnм:
„A takhle to chodн poшбd.“
„Jб vнm,“ zamumlal Harry pшes sklo, i kdyћ si nebyl jist, zda ho had slyљн. „Musн to bэt opravdu k vzteku.“
Had dщraznм pшikэvl.
„Odkud ty vщbec jsi?“ zeptal se Harry.
Had ukбzal ocasem na malou tabulku vedle sklenмnй stмny, a Harry si ji zvмdavм prohlйdl.
Boa constrictor, Brazнlie.
„Bylo tam hezky?“
Had znovu ukбzal ocasem na tabulku a Harry иetl dбl: Tento exemplбш se narodil v naљн zoo. „Rozumнm – takћe ty jsi v Brazнlii nikdy nebyl?“
Ve chvнli, kdy had zakroutil hlavou, ozval se za Harryho zбdy ohluљujнcн vэkшik, pшi kterйm sebou oba trhli: „DUDLEY! PANE DURSLEY! POJПTE SE PODНVAT NA TOHO HADA! TO BYSTE NEVМШILI, CO DМLБ!“
Dudley se k nim pшikolйbal tak rychle, jak jen byl schopen.
„Uhni, ty smrade,“ шekl a praљtil Harryho do ћeber. Harry to neиekal a jak љirokэ, tak dlouhэ se rozplбcl na betonovou podlahu. Vљe, co nбsledovalo, se udбlo tak rychle, ћe nikdo nevidмl, jak se to stalo – v jednom okamћiku se Piers a Dudley jeљtм natahovali aћ ke sklu, a vteшinu nato odskoиili zpбtky a vшeљtмli hrщzou.
Harry se posadil a jen zalapal po dechu: sklenмnб stмna hroznэљova terбria zmizela. Velkэ had se rychle rozvinul a sklouzl na podlahu – a lidй po celйm pavilonu plazщ zaиali jeиet a hnali se k vэchodщm.
Ve chvнli, kdy se had rychle prosmэkl kolem nмj, Harry by bэval pшнsahal, ћe zaslechl tichэ syиivэ hlas: „Uћ jdu, Brazzzнlie. Mnoho љtмssstн, amigo.“
Hlнdaи z pavilonu plazщ z toho byl mбlem na mrtvici.
„Ale to sklo,“ opakoval poшбd dokola, „kam se podмlo to sklo?“
Sбm шeditel zoologickй zahrady uvaшil tetм Petunii љбlek silnйho sladkйho иaje a celou dobu se jн znovu a znovu omlouval. Piers a Dudley jen nмco nesrozumitelnм drmolili. Pokud Harry vidмl, had jim jen љkбdlivм chтapl po patбch, kdyћ je mнjel, ale kdyћ potom sedмli v autм strэce Vernona, Dudley lниil, jak mu ten had mбlem ukousl nohu, a Piers se duљoval, ћe se ho pokusil rozmaиkat. Nejhorљн ze vљeho ovљem bylo – aspoт pro Harryho – kdyћ se Piers natolik uklidnil, ћe шekl: „Ale Harry se s nнm bavil, no шekni, Harry?“
Strэc Vernon poиkal, aћ byl Piers najisto z domu, a teprve pak se na Harryho oboшil. Byl tak rozиilenэ, ћe ze sebe sotva vypravil pбr slov: „Zmiz – pшнstмnek – nikam – ћбdnй jнdlo!“ Naиeћ se sesul na ћidli a teta Petunie mu musela honem pшinйst velkэ koтak.
Harry pak jeљtм dlouho leћel v tmavйm pшнstмnku a pшбl si, aby mмl hodinky. Nevмdмl, kolik je hodin, a nebyl si jist, zda Dursleyovi uћ spн. Do tй doby, neћ usnou, se nemohl odvбћit vydat se potajн do kuchynм pro nмco k snмdku.
Ћil u Dursleyovэch uћ skoro deset let, deset bezъtмљnэch let, kam aћ sahala jeho pamмќ, od doby, kdy byl jeљtм malэ a jeho rodiиe zahynuli pшi tй autohavбrii. Nedokбzal si vzpomenout, ћe by sedмl v autм, kdyћ se to stalo. Kdyћ si za dlouhэch hodin v pшнstмnku obиas namбhal hlavu, vybavovala se mu podivnб vidina: oslepujнcн zбblesk zelenйho svмtla a palиivб bolest, kterou pocнtil na иele. To zшejmм byla ta havбrie, i kdyћ si neumмl pшedstavit, odkud se vљechno to zelenй svмtlo vzalo. Na rodiиe se vщbec nepamatoval. Teta ani strэc o nich nikdy nemluvili, a mмl samozшejmм zakбzбno klбst jim hloupй otбzky. V domм nebyla jedinб fotografie jeho rodiищ.
Kdyћ byl menљн, snil nejednou o nмjakйm neznбmйm pшнbuznйm, kterэ pшijde a odvede si ho, ale nikdy se to nestalo: Dursleyovi byli jedinн pшнbuznн, kterй mмl. Obиas se mu ovљem zdбlo (nebo v to moћnб doufal), ћe na ulici jako by se k nмmu hlбsili ъplnм neznбmн lidй, a jeљtм k tomu vypadali velice podivnм. Kdyћ jednou byli s tetou Petuniн a s Dudleym na nбkupu, uklonil se mu zniиehonic drobnэ muћнk ve fialovйm cylindru. Teta Petunie se napшed Harryho rozzlobenм zeptala, jestli toho иlovмka znб, a pak ho i s Dudleym spмљnм odtбhla z krбmu, aniћ nмco koupila. Jednou mu v autobusu vesele zamбvala nмjakб staшena celб v zelenйm, kterб vypadala, jako by byla z divokэch vajec. A jakэsi holohlavэ muћ ve velice dlouhйm purpurovйm plбљti mu onehdy na ulici doopravdy stiskl ruku a pak beze slova zamншil pryи. Nejzбhadnмjљн na vљech tмch lidech bylo, jak pokaћdй narбz zmizeli ve chvнli, kdy si je Harry chtмl prohlйdnout zblнzka.
Ve љkole nemмl nikoho. Vљichni vмdмli, ћe Dudleyho banda toho podivnйho Harryho Pottera v jeho pytlovitэch starэch љatech a s rozbitэmi brэlemi nesnбљн, a nikdo si nechtмl Dudleyho bandu proti sobм poљtvat.
Kapitola tшetн
Dopisy od Nikoho
Ъtмk brazilskйho hroznэљe Harrymu vynesl vщbec nejdelљн trest. Kdyћ koneиnм zase smмl ven z pшнstмnku, letnн prбzdniny uћ zaиaly a Dudley mezitнm staиil zniиit svou novou kameru, letadlo s dбlkovэm ovlбdбnнm mu spadlo na zem a rozbilo se, a kdyћ si poprvй vyjel na zбvodnнm kole, porazil starou panн Figgovou, kterб o berlнch pшechбzela Zobн ulici.
Harry byl rбd, ћe љkolnн rok skonиil, tнm ovљem jeљtм neunikl Dudleyho bandм, kterб se u nich schбzela kaћdэ den. Piers, Dennis, Malcolm a Gordon byli vљichni hloupн hromotluci, jelikoћ vљak Dudley byl ze vљech nejvмtљн a nejhloupмjљн, byl jejich vщdcem a vљichni ostatnн se vћdycky rбdi pшipojili k jeho oblнbenй zбbavм: honiиkбm na Harryho.
Proto Harry trбvil co moћnб nejvнc иasu mimo dщm, toulal se po okolн a myslel na konec prбzdnin, kde spatшoval aspoт nepatrnэ zбblesk nadмje. Od zбшн se mмl uиit na stшednн љkole, a poprvй v ћivotм tam nemмl chodit spoleиnм s Dudleym. Ten uћ mмl mнsto ve Smeltings, ve љkole, do kterй kdysi chodil i strэc Vernon; Piers Polkiss tam љel takй. Zato Harry mмl chodit do stonewallskй љkoly, coћ byla mнstnн mмљќanka. Dudleymu to pшipadalo nesmнrnм smмљnй.
„Prvnн den ve Stonewallu strин kaћdйmu novбиkovi hlavu do zбchodovй mнsy,“ vyklбdal Harrymu, „nechceљ jнt nahoru a vyzkouљet si to?“
„Ne, dмkuju,“ odmнtl Harry. „V tom ubohйm zбchodм jeљtм nikdy nebylo nмco tak hnusnйho jako tvoje hlava – mohlo by se mu z toho udмlat zle.“ A utekl pryи, neћ Dudley dokбzal pochopit, co mu to vlastnм шekl.
Jednoho иervencovйho dne se teta Petunie vypravila s Dudleym do Londэna, aby mu koupila smeltingskэ stejnokroj, a Harryho nechala u panн Figgovй. Nebylo to tak hroznй jako jindy. Harry zjistil, ћe panн Figgovб si zlomila nohu, kdyћ zakopla o jednu ze svэch koиek, a zdбlo se, ћe uћ je nemб tak rбda jako dшнv. Dovolila Harrymu dнvat se na televizi a dala mu kousek piљkotu s иokolбdovou polevou, kterэ chutnal, jako kdyby ho mмla doma uћ nмkolik let.
Ten veиer se Dudley v obэvacнm pokoji pшedvбdмl rodinм ve svйm zbrusu novйm stejnokroji. Ћбci smeltingskй љkoly nosili tmavohnмdй fraky, oranћovй pumpky a plochй slamмnй klobouky, kterэm se шнkalo lodnickй. K jejich obleиenн patшily i sukovitй hщlky, kterэmi tloukli jeden druhйho, kdyћ se uиitelй nedнvali. To se povaћovalo za dobrou prщpravu pro dalљн ћivot.
Kdyћ se strэc Vernon dнval na Dudleyho v jeho novэch pumpkбch, chraplavм prohlбsil, ћe je to nejъћasnмjљн okamћik v jeho ћivotм. Teta Petunie v slzбch tvrdila, ћe ani nemщћe uvмшit, ћe to opravdu je jejн malэ Dudlниek, tak uћ vypadб pмknм a dospмle. Harry se neodvбћil pronйst ani slovo; mмl pocit, ћe uћ mu snad praskla dvм ћebra, jak potlaиoval smнch.
Pшнљtнho dne rбno, kdyћ Harry pшiљel na snнdani, nмco v kuchyni straљlivм pбchlo. Zdбlo se, ћe puch vychбzн z velkйho kovovйho љkopku ve vэlevce, a Harry si ho љel prohlйdnout zblнzka. Љkopek byl plnэ nмиeho, co vypadalo jako љpinavй hadry kterй plavaly v љedivй vodм.
„Co je to?“ zeptal se tety Petunie. Ta sevшela rty jako vћdycky, kdyћ se odvбћil na nмco zeptat.
„Tvщj novэ љkolnн stejnokroj,“ vysvмtlila mu.
Harry se znovu podнval do љkopku.
„Ach tak,“ шekl. „Nevмdмl jsem, ћe musн bэt tak mokrэ.“
„Nemluv hlouposti,“ odbyla ho teta Petunie. „Barvнm ti nмjakй obleиenн po Dudleym na љedo. Obarvenй bude vypadat ъplnм stejnм jako to, co budou nosit ostatnн.“
Harry o tom vбћnм pochyboval, шekl si vљak, ћe udмlб lнp, kdyћ se s nн nebude hбdat. Sedl si ke stolu a snaћil se nemyslet na to, jak bude prvnн den ve stonewallskй љkole vypadat – asi jako kdyby na sobм mмl zbytky starй slonн kщћe.
To uћ pшiљli do kuchynм i Dudley a strэc Vernon a oba krиili nosy, jak tam pбchl Harryho novэ stejnokroj. Strэc Vernon si jako obvykle roztбhl noviny a Dudley uhodil do stolu svou smeltingskou hщlkou, kterou teп poшбd nosil s sebou.
Slyљeli klapnutн poљtovnн schrбnky a dopisy, kterй spadly na rohoћku.
„Dojdi pro poљtu, Dudley,“ шekl strэc Vernon zpoza novin.
„Aќ pro ni dojde Harry.“
„Dojdi pro poљtu, Harry.“
„Aќ pro ni dojde Dudley.“
„Popoћeт ho tou svou smeltingskou hщlkou, Dudley.“
Harry smeltingskй hщlce uhnul a љel pro poљtu. Na rohoћce leћely tшi zбsilky: pohlednice od Marge, sestry strэce Vernona, kterб byla na dovolenй na ostrovм Wight, hnмdб obбlka, kterб vyhlнћela jako nмjakэ ъиet, a – dopis pro nмho!
Harry ho zdvihl a chvilku na nмj tшeљtil oиi; srdce mu skбkalo jako na obrovskй pruћinм. Za celэ ћivot mu jeљtм nikdy nikdo nenapsal, vљak kdo by mu takй mohl psбt? Nemмl ћбdnй pшбtele, ћбdnй jinй pшнbuznй – dokonce ani nechodil do obecnн knihovny, takћe nemohl dostбvat nerudnй upomнnky, aby vrбtil knнћky. Nicmйnм dopis tu leћel, s adresou napsanou tak jasnм, ћe to ћбdnэ omyl bэt nemohl:
Pan
Harry Potter
(pшнstмnek pod schody)
Zobн ulice 4 Kvikбlkov
Surrey
Obбlka z naћloutlйho pergamenu byla tlustб a tмћkб a adresa byla napsanб smaragdovм zelenэm inkoustem. Na obбlce nebyla ћбdnб znбmka.
Harry dopis roztшesenou rukou obrбtil a spatшil rudou voskovou peиeќ, na kterй byl erb: velkй pнsmeno B, kolem kterйho byli lev, orel, jezevec a had.
„Tak pohni sebou, Harry!“ kшikl strэc Vernon z kuchynм. „Co tam dмlбљ, dнvбљ se, jestli v nмjakйm dopisu nenн bomba?“ a sбm se svйmu vlastnнmu ћertu zachechtal.
Harry se vrбtil do kuchynм, oиi jeљtм poшбd upшenй na svщj dopis. Podal strэci Vernonovi ъиet a pohlednici, posadil se a zaиal pomalu otvнrat ћlutou obбlku.
Strэc Vernon roztrhl obбlku s ъиtem, pobouшenм si odfrkl a obrбtil pohlednici.
„Marge je nemocnб,“ oznбmil tetм Petunii. „Snмdla nмjakou љpatnou surmovku…“
„Tati!“ ozval se Dudley najednou. „Tati, Harry nмco dostal!“
Harry se prбvм chystal, ћe si ten svщj dopis, napsanэ na stejnйm silnйm pergamenu jako obбlka, rozloћн, kdyћ mu ho strэc Vernon vytrhl z ruky.
„Ten je mщj!“ brбnil se a zkusil znovu se ho zmocnit.
„A kdo by ti asi mohl psбt?“ uљklнbl se strэc Vernon, jednou rukou dopis roztrhl a podнval se do nмj. Barva jeho tvбшe se zmмnila z иervenй na zelenou rychleji neћ semafor na kшiћovatce, u toho vљak nezщstalo: po nмkolika vteшinбch byla љedobнlб jako starб ovesnб kaљe.
„P–P–Petunie!“ nemohl popadnout dech. Dudley se pokusil dopis mu sebrat a pшeинst si ho, strэc Vernon ho vљak drћel tak vysoko, ћe na nмj Dudley nedosбhl. Teta Petunie si ho zvмdavм vzala a pшeиetla si prvnн шбdek. Chviliиku to vypadalo, ћe nejspнљ omdlн. Drћela se obмma rukama za hrdlo a chroptмla, jako kdyћ se dusн.
„Vernone! Mщj ty boћe – Vernone!“
Zнrali jeden na druhйho, jako kdyby zapomnмli, ћe Harry a Dudley jsou jeљtм poшбd v kuchyni. Dudley nebyl zvyklэ, aby si ho nevљнmali. Dщraznм poklepal otci na hlavu svou smeltingskou hщlkou.
„Chci si ten dopis pшeинst,“ шekl hlasitм.
„ Jб si ho chci pшeинst,“ шekl Harry navztekanм, „ponмvadћ je mщj. “
„Vypadnмte, oba dva!“ zakrбkal strэc Vernon a strиil dopis zpбtky do obбlky.
Harry se ani nepohnul.
„CHCI SVЩJ DOPIS!“ rozkшikl se.
„Ukaћ ho mnм!“ doћadoval se Dudley.
„VEN!“ zaшval strэc Vernon, chytil Dudleyho i Harryho za lнmec, vyhodil je do pшedsнnм a zabouchl za nimi dveшe. Harry a Dudley se v tu chvнli zuшivм, ale ve vљн tichostн poprali o to, kdo bude poslouchat klниovou dнrkou: vyhrбl Dudley, takћe Harry, kterйmu visely brэle na jednom uchu, si lehl na bшicho a poslouchal љtмrbinou mezi dveшmi a podlahou.
„Vernone,“ шнkala prбvм teta Petunie tшaslavэm hlasem, „podнvej se na tu adresu – jak vщbec mohou vмdмt, kde spбvб? Myslнљ, ћe pozorujн nбљ dщm?“
„Pozorujн – љpehujн – moћnб ћe nбs sledujн,“ zamumlal strэc Vernon rozиilenм.
„Ale co budeme dмlat, Vernone? Myslнљ, ћe bychom jim mмli odpovмdмt? Napsat jim, ћe si nepшejeme –“
Harry vidмl naleљtмnй иernй polobotky strэce Vernona, jak pшechбzel po kuchyni sem tam.
„Ne,“ prohlбsil nakonec. „Nebudeme si toho vщbec vљнmat. Kdyћ nedostanou ћбdnou odpovмп… Ano, to je nejlepљн… nebudeme dмlat vщbec nic…“
„Jenћe –“
„Jб o nikoho takovйho v domм nestojнm, Petunie! Copak jsme si nepшнsahali, kdyћ jsme ho vzali k sobм, ћe z nмj ty nebezpeиnй nesmysly dostaneme?“
Kdyћ se toho veиera strэc Vernon vrбtil z prбce, udмlal nмco, co jeљtм nikdy pшedtнm: pшiљel za Harrym do pшнstмnku.
„Kde je mщj dopis?“ uhodil Harry na strэce, hned jak se ztмћka protlaиil dveшmi. „Kdo mi to pнљe?“
„Nikdo. Byl to prostм omyl,“ шekl strэc Vernon stroze. „Uћ jsem to psanн spбlil.“
„To ћбdnэ omyl nebyl,“ ohradil se Harry pobouшenм, „v tй adrese byl napsanэ i mщj pшнstмnek!“
„TICHO!“ zajeиel strэc Vernon a ze stropu spadlo nмkolik pavoukщ. Potom se pбrkrбt zhluboka nadechl a vynutil ze sebe ъsmмv, kterэ pщsobil spнљ ztrбpenм.
„Totiћ – vнљ, Harry – pokud jde o tenhle pшнstмnek, tvoje teta a jб jsme si шнkali… opravdu uћ na nмj zaинnбљ bэt trochu velkэ… Tak jsme si mysleli, ћe by nejspнљ bylo dobшe, kdyby ses pшestмhoval do Dudleyho druhй loћnice.“
„A proи?“ zeptal se Harry.
„Nech si ty hloupй otбzky!“ osopil se na nмj strэc. „Zkrбtka si odnes svoje vмci nahoru, a hned.“
U Dursleyovэch mмli иtyшi loћnice: jedna patшila strэci Vernonovi a tetм Petunii, jedna byla pro nбvљtмvy (coћ obvykle bэvala Marge, sestra strэce Vernona), v jednй spal Dudley a v tй poslednн mмl vљechny hraиky a vмci, kterй se do jeho prvnн loћnice uћ neveљly. Harrymu staиila jedinб cesta nahoru, aby pшestмhoval vљechen svщj majetek z pшнstмnku do pokoje; potom se posadil na postel a rozhlйdl se kolem. Skoro vљechno v mнstnosti bylo rozbitй. Mмsнc starб kamera leћela na vмћi malйho, jeљtм pojнzdnйho tanku, kterэm Dudley onehdy pшejel sousedova psa; v koutм stбl Dudleyho prvnн televizor, kterэ prokopl, kdyћ nevysнlali jeho oblнbenэ poшad; byla tu velikб ptaин klec, v nнћ kdysi bэval papouљek, kterйho Dudley ve љkole vymмnil za opravdovou vzduchovku, a ta leћela na polici s hlavnн ъplnм ohnutou, jak si na ni sedl. Ostatnн poliиky byly plnй knih; ty jedinй v mнstnosti vypadaly, jako by se jich nikdo nikdy nedotkl.
Zezdola bylo slyљet Dudleyho, jak hulбkб na matku: „Jб nechci, aby tam byl. Jб ten pokoj potшebuju … Postarej se, aby odtamtud vypadnul!“
Harry vzdychl a natбhl se na postel. Jeљtм vиera by dal vљechno na svмtм za to, aby mohl bэt tady nahoшe. Dnes by radмji sedмl u sebe v pшнstмnku, ale s tнm dopisem v rukou, neћ bэt tady a nemнt ho.
Dalљнho dne u snнdanм vљichni sedмli zamlkle. Dudley byl otшesenэ a zdrcenэ. Celэ veиer prokшiиel, nмkolikrбt udeшil otce svou smeltingskou hщlkou, naschvбl se pozvracel, kopl matku a prohodil svou ћelvu stшechou sklenнku, pшesto vљak mu jeho pokoj nevrбtili. Harry myslel na vиerejљн rбno touhle dobou a trpce litoval, ћe ten dopis neotevшel uћ v pшedsнni. Strэc Vernon a teta Petunie se jen zasmuљile dнvali jeden na druhйho.
Kdyћ pшiљla poљta, strэc Vernon, kterэ se oиividnм snaћil bэt k Harrymu vlнdnэ, pro ni poslal Dudleyho. Slyљeli ho, jak celou cestu tluиe svou smeltingskou hщlkou do vљeho v pшedsнni. A potom vykшikl: „Mб dalљн dopis! Pan Harry Potter, nejmenљн loћnice v domм, Zobн ulice 4 – “
Strэc Vernon s pшiduљenэm vэkшikem vyskoиil ze ћidle a rozbмhl se do pшedsнnм, a Harry mu bмћel v patбch – strэc Vernon musel Dudleyho srazit na zem, aby mu dopis sebral, coћ bylo o to tмћљн, ћe Harry ho zezadu drћel za krk. Po chvilce zmatenйho zбpasu, pшi kterйm oba utrћili spoustu ran smeltingskou hщlkou, se strэc Vernon zase postavil na nohy; jeљtм lapal po dechu, ale Harryho dopis svнral v ruce.
„Bмћ do pшнstмnku – chci шнct k sobм do loћnice,“ zasupмl. „A ty, Dudley, zmiz – prostм zmiz!“
Harry pшechбzel po svйm novйm pokoji kolem dokola. Nмkdo vмdмl, ћe ho z pшнstмnku pшestмhovali sem, a zшejmм se takй vмdмlo, ћe ten prvnн dopis nedostal. Urиitм to znamenalo, ћe ten Nмkdo se pokusн poslat mu dalљн; a tentokrбt uћ se Harry postarб, aby ho dostal. Mмl svщj plбn.
Pшнљtнho dne v љest hodin rбno mu zazvonil opravenэ budнk. Harry ho spмљnм vypnul a potichu se oblйkl. Hlavnм nesmмl vzbudit Dursleyovy; kradl se po schodech dolщ a cestou si nerozsvнtil jedinй svмtlo.
Hodlal poиkat na poљќбka uћ na rohu Zobн ulice a vzнt si od nмj dopisy pro инslo иtyшi. Srdce mu hlasitм buљilo, jak se plнћil temnou pшedsнnн k domovnнm dveшнm…
„UAAARRRR!“
Harry se vymrљtil do vzduchu – љlбpl na rohoћce na nмco velkйho a mмkkйho – na nмco ћivйho!
Nahoшe se rozsvнtilo a Harry ke svй hrщze zjistil, ћe to velkй a mмkkй byl strэcщv obliиej. Strэc Vernon leћel ve spacнm pytli pшed domovnнmi dveшmi; oиividnм se chtмl pojistit, ћe Harry neudмlб to, co mмl prбvм v ъmyslu. Snad pщl hodiny na nмho kшiиel a potom шekl, aќ jde a udмlб mu љбlek иaje. Harry se celэ sklниenэ odљoural do kuchynм, a neћ se vrбtil, poљta uћ staиila dorazit, spadla strэci Vernonovi pшнmo do klнna. Harry jen zahlйdl tшi dopisy s adresou napsanou zelenэm inkoustem.
„Chci –“ spustil, ale to uћ mu strэc Vernon pшed oиima cupoval jeho dopisy na kousky.
Toho dne strэc Vernon nejel do prбce. Zщstal doma a zatloukl poљtovnн schrбnku hшebнky.
„Uvidнљ,“ vysvмtloval tetм Petunii s ъsty plnэmi hшebнkщ, „ћe kdyћ je nebudou moct doruиit, tak s tнm prostм pшestanou.“
„Tнm si nejsem tak jistб, Vernone.“
„Petunie, ti lidй uvaћujн zvlбљtnнm zpщsobem; nejsou jako ty a jб,“ prohlбsil strэc Vernon a snaћil se zatlouci hшebнk kouskem ovocnйho chlebниku, kterэ mu teta Petunie prбvм pшinesla.
V pбtek pшiљlo Harrymu hned dvanбct dopisщ. Jelikoћ se nedaly vhodit do poљtovnн schrбnky, prostrиili je pode dveшmi a љtмrbinami po stranбch, a nмkolik jich dokonce vpravili dovnitш okйnkem na zбchodм v pшнzemн.
Strэc Vernon znovu zщstal doma. Nejdшнv spбlil vљechny dopisy – pak si vzal kladivo a hшebнky a zatloukl prkny pшednн i zadnн vchod, takћe nikdo nemohl ven. Pшi prбci si broukal Nбruи plnou tulipбnщ, a pшi sebemenљнm zvuku sebou pokaћdй trhl.
V sobotu se strэci Vernonovi zaиaly vмci vymykat z rukou. Dovnitш se dostalo иtyшiadvacet dopisщ Harrymu, stoиenэch a ukrytэch po jednom ve dvou tuctech vajec, kterй tetм Petunii podal oknem obэvacнho pokoje jejich mlйkaш a tvбшil se pшitom velice rozpaиitм. Zatнmco strэc Vernon zuшivм telefonoval na poљtu a do mlйkбrny a snaћil se najнt nмkoho, komu by si mohl stмћovat, teta Petunie dopisy rozcupovala v kuchyтskйm mixйru.
„Kdo to proboha zrovna tebe tak nalйhavм chce?“ zeptal se Dudley Harryho uћasle.
Kdyћ v nedмli rбno strэc Vernon zasedl k snнdani, vypadal dost љpatnм a unavenм, pшesto vљak љќastnм.
„V nedмli poљta nechodн,“ pшipomnмl jim spokojenм, jak si mazal marmelбdu na noviny, „takћe dneska ћбdnй zatracenй dopisy –“
Ve chvнli, kdy to шekl, pшiletмlo cosi kuchyтskэm komнnem dolщ a zasadilo mu to poшбdnou rбnu do zбtylku. Vzбpмtн zaиaly z ohniљtм jako kulky vyletovat dopisy; mohlo jich bэt tшicet nebo иtyшicet. Dursleyovi pшed nimi uhэbali, Harry vљak vyskoиil do vzduchu a pokouљel se nмkterэ chytit –
„Ven! VEN!“
Strэc Vernon chytil Harryho kolem pasu a vystrиil ho do pшedsнnм. Hned za nнm vybмhli i Dudley a teta Petunie a zakrэvali si obliиej rukama, a strэc Vernon pшibouchl dveшe. Slyљeli, jak se do mнstnosti jeљtм poшбd valн dopisy a odrбћejн se od stмn a od podlahy.
„Uћ toho mбm dost,“ prohlбsil strэc Vernon; snaћil se mluvit klidnм, ale vytrhбval si pшitom z knнru obrovskй chomбиe vousщ. „Koukejte, aќ jste bмhem pмti minut pшipraveni na cestu. Jedeme odtud. Sbalte si jenom nмco na sebe. A nechci slyљet ani slovo!“
S pouhou polovinou knнru vypadal tak hrozivм, ћe se nikdo neodvбћil nic namнtat. Deset minut nato se uћ dostali zatluиenэmi dveшmi ven, sedмli v autм a шнtili se k dбlnici. Dudley na zadnнm sedadle popotahoval; otec mu vlepil poшбdnэ pohlavek, aby nezdrћoval, kdyћ se pokouљel nacpat do svйho sportovnнho pytle televizor, video a poинtaи.
A teп jeli a jeli. Dokonce ani teta Petunie se neodvбћila zeptat, kam vlastnм majн namншeno. Иas od иasu strэc Vernon najednou otoиil a chvнli jel opaиnэm smмrem.
„Musнme jim ujet… prostм jim musнme ujet,“ mumlal si pro sebe pokaћdй, kdyћ mмnil smмr.
Vщbec nikde se nezastavili na nic k jнdlu ani k pitн. Za soumraku uћ Dudley hlasitм skuиel. V ћivotм jeљtм nezaћil tak hroznэ den. Mмl hlad, pшiљel o pмt televiznнch poшadщ, kterй chtмl vidмt, a jeљtм nikdy se mu nestalo, ћe by tak dlouho na svйm poинtaиi nezlikvidoval nмjakйho vetшelce z cizнch svмtщ.
Nakonec strэc Vernon zastavil u ponurйho hotelu na okraji nмjakйho velikйho mмsta. Dudley a Harry mмli pokoj s manћelskэmi postelemi a s vlhkэm, zatuchlэm povleиenнm. Dudley hned chrбpal, ale Harry zщstal vzhщru, sedмl na parapetu, dнval se dolщ na svмtla projнћdмjнcнch aut a pшemэљlel, co to vљechno znamenб…
Rбno mмli k snнdani kukuшiиnй vloиky od vиerejљka a topinky se studenэmi rajиaty z konzervy. Prбvм dojedli, kdyћ k jejich stolu pшiљla majitelka hotelu.
„Promiтte, ale nenн nмkdo z vбs pan H. Potter? Mбm toho v recepci moћnб stovku.“
Zvedla dopis vzhщru, takћe si mohli pшeинst adresu napsanou zelenэm inkoustem:
Pan H. Potter
Hotel Railview
(pokoj и. 17)
Cokeworth
Harry po dopisu chтapl, ale strэc Vernon mu srazil ruku stranou. Majitelka hotelu vytшeљtila oиi.
„Jб si je vezmu,“ шekl strэc Vernon, spмљnм vstal a vyљel z jнdelny za nн.
„Nebylo by lepљн, kdybychom se prostм vrбtili domщ, drahouљku?“ navrhla nesmмle teta Petunie o nмkolik hodin pozdмji, ale strэc Vernon jako by ji neslyљel. Nikdo z nich nevмdмl, co doopravdy hledб. Zavezl je doprostшed hustйho lesa, tam vystoupil, chvнli se rozhlнћel kolem, zavrtмl hlavou, vrбtil se do auta a jeli zase dбl. Totйћ se opakovalo uprostшed zoranйho pole, v polovinм visutйho mostu a v nejvyљљнm poschodн mnohapatrovйho parkoviљtм.
„Tatнnek se zblбznil, viп?“ zeptal se Dudley sklesle tety Petunie naveиer. Strэc Vernon zastavil na nбbшeћн, vљecky je zamkl v autм a zmizel.
Zaиalo prљet. Po stшeљe vozu bubnovaly velikй kapky. Dudley se rozfтukal.
„Je pondмlн,“ шekl matce. „Dnes veиer dбvajн Velkйho Humberta. Jб chci nмkam, kde bude televize. “
Pondмlн! To Harrymu nмco pшipomnмlo. Pokud bylo pondмlн – a dнky televizi se na Dudleyho obvykle dalo spolehnout, ћe vн, co je za den – pak zнtra, v ъterэ, mмl on sбm mнt jedenбctй narozeniny. Harryho narozeniny samozшejmм nikdy nebyly ћбdnб slбva – loni mu Dursleyovi darovali ramнnko na љaty a starй ponoћky po strэci Vernonovi. Ale pшesto, jedenбct vбm nenн kaћdэ den.
To uћ byl strэc Vernon zpбtky a usmнval se. Navнc si nesl i jakэsi dlouhэ, ъzkэ balнk a neodpovмdмl, kdyћ se ho teta Petunie zeptala, co to koupil.
„Naљel jsem vynikajнcн mнsteиko!“ шekl. „Pojпte! Vљichni ven!“
Vystoupili a zjistili, ћe venku je velice chladno. Strэc Vernon ukazoval na nмco, co daleko v moшi vypadalo jako velikэ ъtes. Nahoшe na nмm byla pшilepenб ta nejuboћejљн chatrи, jakou si dokбћete pшedstavit. Jedna vмc byla jasnб: televizi tam urиitм nemajн.
„Na dneљnн noc pшedpovнdajн bouшi!“ oznбmil strэc Vernon radostnм a tleskl rukama. „A tento dobrэ muћ bude tak laskav a pщjин nбm svщj иlun!“
To uћ se k nim pшiloudal bezzubэ staшнk a s dost zlomyslnэm ъљklebkem jim ukazoval starou veslici, kterб se kolйbala v ocelovм љedй vodм pod nimi.
„Nмjakй zбsoby jsem uћ opatшil,“ шekl strэc Vernon, „takћe vљichni na palubu!“
V loпce byla straљlivб zima. Za krk jim zatйkala ledovб vodnн tшнљќ a do tvбшн je bodal mrazivэ vнtr. Pшipadalo jim, ћe to trvalo celй hodiny, neћ dorazili k ъtesu, kde je strэc Vernon, i kdyћ se smekal a klouzal, dovedl k polorozpadlйmu stavenн.
Uvnitш to vypadalo hroznм: pбchlo to tam chaluhami, vнtr profukoval љkvнrami v dшevмnэch stмnбch a ohniљtм bylo vlhkй a prбzdnй. V chatrиi byly jen dvм mнstnosti.
Ukбzalo se, ћe jejich zбsoby obnбљejн po jednom balниku smaћenэch bramborovэch lupнnkщ pro kaћdйho a иtyшi banбny. Strэc Vernon se pokusil rozdмlat oheт, ale prбzdnй obaly od brambщrkщ jen иadily a zkroutily se.
„Teп by se nбm pбr tмch dopisщ docela hodilo, co шнkбte?“ nadhodil rozmarnм.
Byl ve velice dobrй nбladм. Oиividnм si myslel, ћe nikdo nemб sebemenљн moћnost dostat se v bouшi aћ sem a doruиit jim poљtu. Harry s nнm v duchu souhlasil, i kdyћ sбm z toho ћбdnou radost nemмl.
S pшнchodem noci se kolem nich rozbмsnila ohlбљenб bouшe. Stмny chatrиe zalйvala tшнљќ ze vzdutэch vln a љpinavэmi okny lomcoval divokэ vнtr. Teta Petunie naљla ve druhй mнstnosti nмkolik zplesnivмlэch pшikrэvek a ustlala Dudleymu na pohovce proћranй od molщ. Sama se uloћila se strэcem Vernonem na hrbolatou postel v sousednн mнstnosti a Harrymu nezbylo nic jinйho, neћ si najнt to nejmмkин mнsto na podlaze a schoulit se pod tou nejtenин a nejpotrhanмjљн pшikrэvkou.
Jak noc ubнhala, bouшe шбdila stбle zuшivмji. Harry nemohl usnout. Tшбsl se zimou a mlel sebou, aby naљel nмjakou pohodlnмjљн polohu, a v ћaludku mu kruиelo hladem. Dudleyho chrбpбnн teп pшehluљovalo vzdбlenй burбcenн hromщ, kterй zaиalo pшed pщlnocн. Svнtнcн cifernнk hodinek, kterй visely spбиi na tuиnйm zбpмstн pшes okraj pohovky, Harrymu prozradil, ћe mu za deset minut bude jedenбct let. Leћel a sledoval, jak se jeho narozeniny pшibliћujн; pшemнtal pшitom, jestli si na nм Dursleyovi vщbec vzpomenou, a kde teп asi je ten, kdo mu vљechny ty dopisy posнlal.
Zbэvalo jeљtм pмt minut. Harry slyљel, jak venku nмco zapraљtмlo. Doufal, ћe se nepropadne stшecha, i kdyћ pak by uvnitш moћnб bylo tepleji. Jeљtм иtyшi minuty. Moћnб ћe dщm v Zobн ulici, aћ se tam vrбtн, bude tak plnэ dopisщ, ћe se mu podaшн nмjak jeden ukrбst.
Jeљtм tшi minuty. Ћe by to moшe tak divoce dorбћelo na ъtes? A (zbэvaly uћ jen dvм minuty) co znamenal ten podivnэ praskavэ zvuk? Ћe by se ъtes rozlomil a шнtil se do moшe?
Uћ jen minuta a bude mu jedenбct. Tшicet vteшin… dvacet… deset – devмt – moћnб by mмl probudit Dudleyho, jenom aby ho rozинlil – tшi – dva – jedna –
BUM!
Celб chatrи se zatшбsla a Harry se posadil zpшнma, s pohledem upшenэm na dveшe. Venku nмkdo byl a bouchal, aby ho pustili dovnitш.
Kapitola иtvrtб
Klниnнk
BUM! Nмkdo znovu zabouchal na dveшe. Dudley sebou trhl a probudil se.
„Kde je to dмlo?“ zeptal se hloupм.
Za jejich zбdy se ozvala hlasitб rбna a do mнstnosti klusem dorazil strэc Vernon. V rukou drћel puљku – teп uћ vмdмli, co bylo v tom dlouhйm, ъzkйm balнku, kterэ si vezl s sebou.
„Kdo je tam?“ rozkшikl se. „Varuji vбs – mбm zbraт!“
Chvнli bylo ticho.
A pak KШШACH! Nмkdo praљtil do dveшн takovou silou, ћe vyletмly z pantщ a s ohluљujнcнm rachotem dopadly na podlahu.
Na prahu teп stбl jakэsi obr. Tvбш mu skoro ъplnм zakrэvala dlouhб, jeћatб hшнva a divokй, љtмtinatй vousy, pod vљнm tнm porostem se vљak daly rozeznat jeho oиi, lesklй jako dva љvбbi.
Obr se s nбmahou vsoukal do chatrиe; musel se pшitom shrbit, takћe se hlavou prбvм dotэkal stropu. Shэbl se, zdvihl dveшe a bez nesnбzн je zasadil zpбtky do rбmu. Шev bouшe zvenин bylo narбz slyљet o nмco mйnм. Obr se otoиil a podнval se na vљechny v mнstnosti.
„Co kdybyste mnм udмlali љбlek иaje, co шнkбte? Nemмl jsem zrovinka snadnou cestu.“
Nмkolika kroky doљel k pohovce, kde sedмl Dudley strnulэ strachy.
„Uhni, ty bouchoшi,“ vyzval ho pшнchozн.
Dudley zapiљtмl a utнkal se schovat za svou matku, kterб se zdмљenм krиila za zбdy strэce Vernona.
„A tu ho mбme, Harryho!“ шekl obr.
Harry vzhlйdl do tй divй, straљidelnй tvбшe a zjistil, ћe љvбbн oиka se na nмj usmнvajн.
„Kdyћ jsem tм vidмl naposled, byls eљtм љkvrnм,“ prohlбsil obr. „Teпka dost pшipomнnбљ svэho tбtu, ale voиi mбљ po mбmм.“
Strэc Vernon ze sebe vydal podivnэ skшehot. „Ћбdбm, abyste okamћitм odeљel, pane!“ vykvikl. „To je pшece vloupбnн!“
„Zavшi zobбk, Dursley, ty nбdivo jeden,“ odsekl obr. Natбhl se pшes okraj pohovky, vytrhl strэci Vernonovi z rukou puљku, udмlal na hlavni uzel, jako by byla z gumy, a mrљtil jн do kouta.
Strэc Vernon ze sebe vydal dalљн podivnэ zvuk, asi jako myљ, kterou nмkdo pшiљlбpl.
„Abych nezapomnмl, Harry,“ шekl obr a otoиil se k Dursleyovэm zбdy, „vљecko nejlepљн k narozeninбm. Tadydle jsem ti nмco pшines – moћnб jsem si na to cestou nмkde sednul, ale urиitм ti pшнde k chuti.“
Z kterйsi vnitшnн kapsy svйho иernйho svrchnнku vytбhl ponмkud pomaиkanou krabici. Harry ji roztшesenэmi prsty otevшel. Uvnitш byl velkэ, upatlanэ иokolбdovэ dort a na nмm zelenou polevou stбlo: Vљecko nejlepљн k narozeninбm, Harry!
Harry se na obra podнval. Chtмl mu vlastnм podмkovat, ale ta slova se mu cestou na jazyk nмjak vytratila, takћe se mнsto toho zeptal: „A kdo vy vщbec jste?“
Obr se uchechtl.
„To mбљ pravdu, ani jsem se nepшedstavil. Rubeus Hagrid, klниnнk a љafбш v Bradavicнch.“
Natбhl k Harrymu svou ohromnou ruku a potшбsl mu celou paћн.
„Tak co bude s tнm иajem?“ houkl a zamnul si ruce. „A kdybyste mмli nмco vostшejљнho, taky bych nevodmнtnul.“
Sklouzl pohledem na prбzdnй ohniљtм se zkroucenэmi obaly od brambщrkщ a jen pohrdavм odfrkl. Sehnul se k ohniљti; nevidмli, co vlastnм dмlб, ale kdyћ se za okamћik zase napшнmil, huиel tam uћ oheт. Celб mokrб chэљe se naplnila mihotavэm svмtlem a Harry cнtil, jak ho zalйvб teplo, jako by se pohrouћil do horkй koupele.
Obr se znovu posadil na pohovku, kterб se pod jeho vahou celб prohnula, a zaиal z kapes kabбtu vytahovat vљecko moћnй: mмdмnou konvici, pomaиkanэ balниek s pбrky, roљt, иajnнk, nмkolik otluиenэch porcelбnovэch hrneиkщ a lбhev jakйsi jantarovй tekutiny, z kterй si dщkladnм pшihnul, neћ zaиal chystat иaj. Zakrбtko celou chatrи naplnil sykot opйkanэch uzenek a jejich vщnм. Dokud obr pracoval, nikdo neшekl ani slovo, ale kdyћ shrnul z roљtu prvnнch љest tuиnэch, љќavnatэch a mнrnм pшipбlenэch noћiиek, Dudley se neklidnм zavrtмl. Strэc Vernon ostшe vyjel: „Nic si od nмho neber, Dudley!“
Obr se posupnм uchechtl.
„Tak s tнm si nedмlej tмћkou hlavu, Dursley; ten tvщj vypasenej synбиek pшikrmovat nepotшebuje.“
Podal pбrky Harrymu, kterэ mмl pшнљernэ hlad a v ћivotм jeљtм nejedl nмco tak ъћasnйho, poшбd vљak nemohl spustit z obra oиi. Nakonec, ponмvadћ mu zшejmм nikdo nemнnil nic vysvмtlit, шekl: „Promiтte, ale jeљtм poшбd doopravdy nevнm, kdo jste.“
Obr usrkl velikэ douљek иaje a hшbetem ruky si otшel ъsta.
„Шнkej mnм Hagrid,“ vybнdl ho obr, „jako vљechny. Jak uћ jsem povнdal, dмlбm v Bradavicнch klниnнka – ale vo tмch urиitм vнљ vљecko.“
„Hmm – to ne,“ pшiznal Harry.
Hagrid vypadal ohromenм.
„Odpusќte,“ dodal Harry spмљnм.
„Ty шнkбљ vodpusќte?“ vyљtмkl Hagrid a upшenм pohlйdl na Dursleyovy, kteшн couvali zpбtky do tmy. „To voni by tebe mмli prosit za vodpuљtмnн! Vмdмl sem, ћes nedostal ty dopisy, ale vopravdu mnм nenapadlo, ћe bys nevмdмl vщbec nic vo Bradavicнch, pro vљecko na svмtм! Tos nikdy neuvaћoval vo tom, kde se to tvoji rodiиe vљecko nauиili?“
„Co vљecko?“ zeptal se Harry.
„CO VЉECKO?“ zaburбcel Hagrid. „Tak poиkat!“
V tu chvнli stбl na nohou, a ve svйm rozhoшиenн jako by zaplтoval celou chatrи. Dursleyovi se ustraљenм krиili u stмny.
„Chcete mnм шнct,“ zahшmмl na nм Hagrid, „ћe tendle chlapec – tendleten chlapec! – nevн ani т – ћe vщbec NIC nevн?“
Harry si pomyslel, ћe to uћ je trochu moc. Koneckoncщ, do љkoly chodil a nemмl nijak љpatnй znбmky.
„ Nмco umнm,“ namнtl. „Tшeba poинtat a takovй vмci.“
Hagrid vљak jenom mбvl rukou a шekl: „Myslнm vo naљem svмtм. Vo tvэm svмtм. Mэm svмtм. Vo svмtм tvejch rodiищ. “
„O jakйm svмtм?“
Hagrid vypadal, jako by mмl v pшнљtнm okamћiku vybuchnout.
„DURSLEY!“ zaburбcel.
Strэc Vernon, v obliиeji velice pobledlэ, zaљeptal cosi jako „bшнnek mшнnek“. Hagrid se upшenм zahledмl na Harryho.
„Pшeci ale musнљ nмco vмdмt vo svэm tбtovi a mбmм,“ prohlбsil. „To, ћe jsou slavnэ. A ty sбm ћe jseљ taky slavnej.“
„Coћe? Moje maminka a tatнnek pшece nebyli slavnн, nebo snad ano?“
„Tak ty nevнљ… vopravdu nic nevнљ…“ Hagrid si rukou prohrбbl vlasy a ohromenм se na Harryho zahledмl.
„Tak ty ani nevнљ, co jseљ?“ zeptal se nakonec.
Strэc Vernon znenadбnн naљel шeи.
„Pшestaтte!“ porouиel. „Okamћitм pшestaтte, pane! Jб vбm zakazuji, abyste tomu chlapci nмco шнkal!“
I stateиnмjљн muћ neћ Vernon Dursley by se nejspнљ zachvмl pшi rozlнcenйm pohledu, kterэ na nмj Hagrid vrhl; a kdyћ promluvil, pшi kaћdй slabice se mu hlas tшбsl vztekem.
„Tys mu vщbec nic neшekl? Nikdy jsi mu neшek, co bylo v tom dopise, co pro nмj nechal Brumbбl? Jб jsem byl u toho! Vidмl jsem, jak ho tam Brumbбl nechal, Dursley! A vy jste to pшed nнm celou tu dobu tajili?“
„ Co pшede mnou tajili?“ zeptal se Harry dychtivм.
„PШESTAТTE! ZAKAZUJI VБM TO!“ zajeиel strэc Vernon zachvбcenэ hrщzou.
Teta Petunie zdмљenм vyjekla.
„Dмte se vycpat, voba dva,“ шekl Hagrid. „Harry, ty jseљ totiћ – иarodмj.“
V chatrиi se rozhostilo ъplnй ticho. Bylo slyљet jen moшe a kvнlenн vмtru.
„ Coћe jsem?“ vydechl Harry.
„No pшeci иarodмj,“ шekl Hagrid a posadil se zpбtky na pohovku, kterб zastйnala a prohnula se jeљtм vнc, „a myslнm, ћe budeљ zatracenм dobrej, aћ se v tom kapku pocviинљ. Kdyћ mмl nмkdo takovou mбmu a tбtu jako ty, co jinэho bys moh bejt? A poинtбm, ћe je naиase, aby sis ten dopis uћ koneиnм pшeиet.“
Harry natбhl ruku a koneиnм v nн drћel naћloutlou obбlku, s adresou napsanou smaragdovм zelenэm inkoustem: Pan H. Potter, na podlaze, chatrи na ъtesu, uprostшed moшe. Vytбhl z nн dopis a иetl:
ЉKOLA ИAR A KOUZEL V BRADAVICНCH
Шeditel: Albus Brumbбl
(nositel Merlinova шбdu prvnн tшнdy, Velikэ иar., Nejvyљљн divotvorce, Nejhlavnмjљн hlavoun, Mezinбrodnн sdruћenн kouzelnнkщ)
Vбћenэ pane Pottere,
s potмљenнm Vбm oznamujeme, ћe ve Љkole иar a kouzel v Bradavicнch poинtбme se studijnнm mнstem pro Vбs.
V pшнloze Vбm zasнlбme seznam vљech potшebnэch knih a vybavenн.
Љkolnн rok zaинnб 1. zбшн.
Oиekбvбme Vaљi sovu nejpozdмji 31. иervence.
Se srdeиnэm pozdravem
Minerva McGonagallovб
zбstupkynм шeditele
V Harryho hlavм vybuchlo otбzek jako pшi ohтostroji, a nemohl se rozhodnout, kterou mб vyslovit nejdшнv. Za pбr okamћikщ pшece jen vykoktal: „Co to znamenб, ћe иekajн mou sovu?“
„U vљech straљidel, teп jsi mi nмco pшipomnмl!“ plбcl se Hagrid do иela tak mocnм, ћe by to porazilo taћnйho konм, a z dalљн kapsy kabбtu vytбhl sovu – opravdovou ћivou sovu, kterб vypadala dost pocuchanм a taky dlouhэ brk a ruliиku pergamenu. S vyplazenэm jazykem naљkrбbal vzkaz, kterэ si Harry pшeиetl vzhщru nohama:
Vбћenэ pane Brumbбle,
Dal jsem Harrymu ten dopis. Zejtra s nнm pojedu nakoupit co potшebuje. Poиasн je straљnэ. Doufбm, ћe se mбte dobшe.
Hagrid
Potom vzkaz stoиil, pшedal ho sovм, kterб ho stiskla v zobбku, doљel ke dveшнm a vyhodil sovu do bouшky venku. Pak se vrбtil a posadil se, jako by to bylo stejnм normбlnн jako povнdat si s nмkэm po telefonu.
Harry si uvмdomil, ћe stojн s pusou dokoшбn a honem ji zavшel.
„Kde sem to pшestal?“ zeptal se Hagrid, ale v tu chvнli se vynoшil ze tmy strэc Vernon; jeљtм poшбd byl popelavм bledэ, ale vypadal rozlнcenм.
„Harry nikam nepojede,“ prohlбsil.
Hagrid jen zamruиel.
„To bych rбd vidмl, jak mu v tom nмjakej zatracenej mudla jako ty zabrбnн,“ шekl.
„Jak jste to шнkal?“ zajнmal se Harry.
„Mudla,“ vysvмtlil Hagrid, „tak mezi nбma шнkбme lidem, co neumмj ћбdnэ ибry a kouzla. A tys mмl tu smщlu, ћes vyrщstal v rodinм tмch nejhorљнch mudlщ, jakэ jsem kdy v ћivotм vidмl.“
„Kdyћ jsme ho vzali k sobм, zaшekli jsme se, ћe s tмmi nesmysly skoncujeme,“ шekl strэc Vernon, „ћe to z nмj dostaneme! Иarodмj, to tak zrovna!“
„Vy jste to vмdмli?“ zeptal se Harry. „Vy jste vмdмli, ћe jsem иarodмj?“
„Vмdмli!“ vypнskla teta Petunie znenadбnн. „ Vмdмli! Samozшejmм jsme to vмdмli! A jak bys nebyl, kdyћ ta moje zatrбpenб sestra byla zrovna takovб? Ta dostala ъplnм stejnэ dopis, zmizela do tй – do tй љkoly – a jezdila domщ jen na prбzdniny, s kapsami plnэmi ћabнch pulcщ, a z иajovэch љбlkщ dмlala myљi. Jб jedinб pochopila, jak to s nн doopravdy je – ћe nenн normбlnн! Ale ne, moje matka i otec poшбd jen Lily tohle a Lily tamto, byli pyљnн, ћe majн v rodinм иarodмjku!“
Zarazila se jen na tak dlouho, aby se zhluboka nadechla, a pak soptila dбl, jako kdyby to vљecko touћila vykшiиet uћ kolik let.
„Potom se seznбmila s tнm Potterem, a kdyћ vyљli љkolu, vzali se a mмli spolu tebe, a jб jsem samozшejmм vмdмla, ћe budeљ taky takovэ, stejnм divnэ, stejnм – stejnм nenormбlnн, a potom, kdyћ laskavм dovolнљ, se dala vyhodit do povмtшн a tys nбm zщstal na krku!“
Harry zbledl jako stмna. Jen co znovu naљel шeи, prohlбsil: „Vyhodit do povмtшн? Ale шнkali jste mi, ћe zahynuli pшi autohavбrii!“
„AUTOHAVБRII!“ zaburбcel Hagrid a vyskoиil tak rozzuшenм, ћe se Dursleyovi spмљnм vrhli do kouta. „Copak by se Lily a James Potterovi mohli zabнt pшi nмjakэ autohavбrii? Takovб urбћka! Takovб vostuda! Harry Potter neznб svщj vlastnн pшнbмh, a pшitom kaћdэ dмcko v naљem svмtм znб jeho mйno!“
„Ale proи? Co se stalo?“ nalйhal Harry.
To uћ vztek z Hagridova obliиeje vyprchal. Najednou vypadal ustaranм.
„Tak s tнmdle sem vбћnм nepoинtal,“ pronesl tlumenэm, nejistэm hlasem. „Kdyћ mnм Brumbбl шнkal, ћe s tнm mщћou bejt starosti, kdyћ tм budu chtмt vodvнzt, nemмl sem tuљenн, co vљecko nevнљ. Totiћ, Harry, nevнm, esli zrovna jб sem ta sprбvnб vosoba – ale nмkdo ti to шнct musн – nemщћeљ pшeci ject do Bradavic a nevмdмt vщbec nic!“
Loupl po Dursleyovэch zlobnэm pohledem.
„Asi udмlбm nejlнp, kdyћ ti povнm vљecko, co mщћu – chбpej, ћe vљecko ti шнct nemщћu, ponмvaи je to velikэ tajemstvн, aspoт nмco z toho –“
Posadil se, chvнli upшenм zнral do ohnм a pak шekl: „Vљecko to myslнm zaинnб – nмkэm, kdo se menoval – ale nechce se mnм vмшit, ћe neznбљ jeho mйno, kdyћ ho v naљem svмtм kaћdej znб –“
„Kdo to byl?“
„No – pokud to mйno nemusнm vyslovit, radљi se tomu vyhnu. Jako vљichni.“
„Ale proи?“
„U vљech hejkalщ, Harry, lidi maj eљtм poшбd strach. Krucinбl, todle je tмћkэ. To byl totiћ иarodмj, kterej… Dal se na љpatnou cestu. Byl tak zlej, jak jen to vщbec jde. A horљн. Eљtм horљн neћ horљн. Menoval se…“
Hagrid polkl naprбzdno, ale nedostal ze sebe slovo.
„Nechcete to radљi napsat?“ navrhl Harry.
„To ne… jб nevнm, jak se to pнљe. Aќ je teda po tvэm – Voldemort,“ a Hagrid se zachvмl. „Nechtмj po mnм, abych to vopakoval. Aќ to bylo jak chtмlo, pшed takovejma dvaceti rokama tendleten – ten zlej иarodмjnнk zaиal na svou stranu pшetahovat dalљн. A taky ћe je sehnal – nмkterэ se bбli, nмkterejm prostм љlo aspoт vo kousниek jeho moci, ponмvaи vopravdu mмl инm dбl vмtљн moc, to von jo. Byly to zlэ иasy, Harry. Иlovмk nevмdмl, komu mщћe vмшit, a nevodvбћil se pшбtelit s neznбmejma kouzelnнkama nebo иarodмjkama. Dмly se hroznэ vмci. Nic pшed nнm nevobstбlo. Samozшejmм, nмkterэ se mu postavili – jenћe von je zabil, a straљlivм. Jedno z poslednнch bezpeиnejch mнst byly Bradavice. Myslнm, ћe Brumbбl byl jedinej, koho se tendleten Ty–vнљ–kdo bбl. Nemмl vodvahu zaъtoиit na љkolu, aspoт tenkrбt eљtм ne.
Tvoje maminka byla ta nejlepљн иarodмjka a tvщj tбta nejlepљн kouzelnнk, jakэ jsem znal. Ve svэ dobм pшednн ћбk a ћбkynм v Bradavicнch! Do dneљka je zбhada, proи se Ty–vнљ–kdo nikdy nepokusil dostat je na svou stranu… nejspнљ vмdмl, ћe maj pшнliљ blнzko k Brumbбlovi, neћ aby byli vochotnэ zadat si s mocnostma zla.
Moћnб si myslel, ћe je dokбћe pшesvмdиit… moћnб je prostм jen chtмl mнt z cesty. Vљecko, co vнme, je, ћe pшed deseti rokama se veиer pшed Vљema svatejma objevil ve vsi, kde jste tenkrбt bydleli. Tobм byl prбvм rok. Pшiљel k vбm domщ a – a –“
Hagrid najednou vytбhl velice љpinavэ, usmolenэ kapesnнk a vysmrkal se jako lodnн sirйna.
„Promiт,“ omlouval se. „Ale kdyћ je to tak smutnэ – jб tvoji maminku i tvэho tбtu znal, a pшнjemnмjљн lidi bys nenaљel – ale…
Ty–vнљ–kdo je zabil. A potom – a to je ta vopravdovб zбhada – se pokouљel zabнt i tebe. Nejspнљ chtмl vodvнst иistou prбci, nebo mu prostм uћ dмlalo dobшe, kdyћ moh nмkoho zabнt. Jenћe to nedokбzal. Tys nikdy nepшemejљlel, vodkud mбљ to znamenн na иele? To ne ћe by ses jen tak poшezal. Takovэ znamenн ti zщstane, kdyћ na tebe љбhne nмjakэ mocnэ, zlэ kouzlo – dokбzalo zabнt tvou maminku a tбtu a zniиilo vбљ dщm – ale s tebou nic nezmohlo, a prбvм proto jseљ slavnej, Harry. Nikdo nezщstal naћivu, kdyћ von se rozhod ho zabнt, nikdo kromм tebe, a zabil kolik nejlepљнch иarodмjek a kouzelnнkщ, kterэ tehdб ћili McKinnonovy, Boneovy, Prewettovy – a tys byl eљtм malэ dнtм, ale zщstals naћivu.“